A poněvadž toho času dívky této země, dospívajíce beze jha,
usilujíce jako Amazonky o vojenské zbraně a vůdkyně si volíce, vojensky
sloužily stejným způsobem jako mladí mužové a po mužsku si hleděly lovu
v lesích, nebrali si muži jich, nýbrž ony samy si braly muže, které a kdy
chtěly, a jako skythský kmen Plavci neb Pečeněgové, v oděvu se nijak, muž a
žena, nelišili. Z toho přibylo ženám tolik smělosti, že si vystavěly na
jedné skále, nedaleko od hradu dříve řečeného [tj. Pražského hradu],
polohou pevný hrad, jemuž od dívčího názvu bylo dáno jméno Děvín. Když to
viděli jinochové, velikou žárlivostí se na ně rozhorlivše, mnohem četněji
se shromáždili a o nic dále než na doslech polnice
vystavěli na druhé skále mezi chrastím hrad, jejž nynější lidé nazývají
Vyšehrad, tehdy však od chrastí dostal jméno Chvrasten. A poněvadž často
dívky uměly chytřeji obelstíti jinochy, často zase jinoši bývali statečnější
než dívky, brzo trvala válka mezi nimi, brzo mír. A když nastalo příměří,
dohodly se obě strany, že se ke společnému jídlu a pití sejdou a že po tři dny
budou konati slavné hry mezi sebou na ustanoveném místě. Co dále?
Jinoši dají se do hodování s dívkami nejinak než jako draví vlci, hledající
žrádla, aby vpadli do ovčína. První den strávili vesele při hostině a hojném
pití.
NOVÁ VYROSTLA ŽÍZEŇ, KDYŽ ŽÍZEŇ HASITI CHTĚLI,
JINOŠI SE SVOU TOUHOU JEN STĚŽÍ SE DO HODIN NOČNÍCH
zdrží.
NOC BYLA, ZÁŽIL MĚSÍC A JASNÝ BYL NEBESKÝ BLANKYT.
VTOM Z NICH ZATROUBIL JEDEN A TÍM JIM ZNAMENÍ DÁVAL,
řka:
"JIŽ JSTE SI POHRÁLI DOST, JIŽ DOSTI JSTE JEDLI A PILI,
VZHŮRU JIŽ, VENUŠE ZLATÁ VÁS ZVUČNOU POLNICÍ BUDÍ."
A ihned unesl každý jednu dívku. A když nastalo ráno a mír byl uzavřen,
odnesše pokrmy i nápoje z jejich hradu, prázdné zdi dali napospas Lemňanu
Vulkánovi. A od té doby po smrti kněžny Libuše jsou naše ženy pod mocí
mužů.