| 1077 - 1121 |
klášter se stává opěrným bodem císařů v politickém |
| |
boji o investituru |
| 1209 |
Ota IV. k sobě připoutává opatství |
| 1226 - 1234 |
konflikt kláštera s hrabětem Diethelmem III. z Toggenburgu |
| |
o vlastnictví Willu, spor končí ve prospěch kláštera |
| 1247 |
opat Berchtold, který přeběhl k papeži, získává |
| |
od papeže Innocence IV. pontifikálie: mitru, prsten a opánky |
| 1291 |
opat Wilhelm dává městu zástavu a různá privilegia |
| 1314 |
rozsáhlý požár kláštera i města |
| 1354 |
císař Karel IV. navštěvuje klášter a odváží si ostatky |
| |
sv. Otmara do Čech |
| 1418 |
rozsáhlý požár kláštera i města |
| 1429 |
uzavřen kostnický mír. Ukončení konfliktu mezi klášterem |
| |
a Appenzell, klášter se vzdává mnoha práv v prostoru Appenzell |
| 1439 |
přicházejí mniši z Kastlu místo protestantských bursfeldských otců |
| 1451 |
opatství se stává připojeným členem Spolku spolu s městy |
| |
Zürichem, Luzernem, Schwyzem a Glaruzem |
| 1468 |
klášter získává hrabství Toggenburg |
| 1527 - 1532 |
v období reformace sídlí opat ve Willu, Rorschachu a na zámku |
| |
Wolfurstu u Bregenzu |
| 17. - 18. st. |
období barokní výstavby a druhá vlna rozkvětu kláštera |
| 1798 |
konec spolku, konec opatství |
| 1805 |
formální konec opatství: z rozhodnutí Velké rady města St. Gallen, |
| |
která zasedala pod patronací Napoleona Bonaparta, ukončila |
| |
dne 8. 5. existenci opatství St. Gallen |