Fredegar o vzpouře vévody Radulfa

Kapitola LXXXVII

V osmém roce Sigibertovy vlády [641] proti králi rozhodně povstal durynský vévoda Radulf. Sigibert přikázal svým austrasijským vazalům, aby se všichni shromáždili k rozhodnému boji. Když Sigibert s vojskem překročil Rýn, přidaly se k němu kmeny z celého království, které žily v krajích za Rýnem. Jako na prvního padlo vojsko na Radulfova spojence Faru, syna Arioaldova, zabilo ho a všechny jeho lidi, kteří unikli smrti, vzalo do zajetí. Všichni předáci i vojáci si navzájem přísahali, že nikdo z nich Radulfa neušetří. Tuto přísahu se nicméně nepodařilo naplnit. Sigibert poté prošel s vojskem Buchonií a spěšně zamířil do Durynska. Když si to Radulf uvědomil, dal postavit na kopci nad řekou Unstrut v Durynsku dřevěnou tvrz, shromáždil tam co největší vojsko a spolu s ženou a dětmi se tam opevnil a přichystal se k obraně. Sigibert s vojskem dorazil a tvrz obklíčil, zatímco se Radulf bezpečně usazený uvnitř rázně hotovil k boji. Leč bitva začala nerozvážně. Způsobilo to mládí krále Sigiberta, protože někteří se chtěli pustit do boje toho dne, zatímco jiní spíše chtěli čekat do zítřka a navzájem se nedokázali shodnout. Když to viděli vévodové Grimoald a Adalgisel, jali se úzkostlivě střežit Sigiberta v obavě, že mu hrozí nebezpečí. Bobo, vévoda z Auvergne, spolu s částí Adalgiselových bojovníků a Innowales, hrabě ze Saintois, s jeho krajany a většinou vojska vyrazili napřed k bráně opevnění, aby se pustili do boje. Avšak Radulf měl dohodu s některými vévody v Sigibertově vojsku, že na něj jejich muži nebudou útočit. Vyrazil tedy s brány tvrze, napadl svými bojovníky Sigibertovo vojsko a způsobil mu překvapivou porážku. Bojovníci z Mohuče se v této bitvě projevili jako zrádci. Údajně tam padlo několik tisíc bojovníků. Poté, co zvítězil, se Radulf vrátil zpátky do pevnosti, zatímco Sigiberta a jeho věrných se zmocnilo hořké zoufalství. Král seděl na koni, proléval potoky slz a oplakával ty, jež zde ztratil: vévodu Boba, hraběte Innowala, nejstatečnější válečníky ze svých velmožů a dále většinu vojska - ti všichni je následovali do bitvy a byli pobiti před Sigibertovýma očima. V té bitvě padl i domesticus Fredulf, který byl Radulfovým přítelem. Sigibert strávil tu noc se svým vojskem ve stanech nedaleko opevnění nepřátel a následujícího dne, když viděl, že proti Radulfovi nic nezmůže, vypravil k němu poselstvo s žádostí, zda může bez úhony překročit Rýn a se svými muži se vrátí domů. Radulfa ovládla pýcha. Pokládal se sám za krále Durynska a uzavřel spojenectví s Venedy i s dalšími sousedními kmeny. Slovy Sigibertovu vládu nepopíral, avšak svými skutky jeho panování ze všech sil vzdoroval.