Ve čtyřicátém roce Chlotharovy vlády [623/624] jistý Frank jménem Sámo, z kraje senonského, shromáždil skupinu kupců a vydal se obchodovat se Slovany zvanými Venedi. Slované se v té době začali bouřit proti Avarům zvaným Hunové a proti jejich králi kaganovi. Již od pradávna byli Venedi befulci Hunů, a kdykoli Hunové vyrazili do boje proti nějakému kmenu, nechávali za sebe bojovat Slovany a sami zůstávali seřazeni v bojovém šiku před ležením. Pokud se vítězství klonilo na jejich stranu, tu Hunové vyrazili, aby se zmocnili kořisti, pokud však Venedi podléhali, tu opřeni o pomoc Hunů znovu nabírali sil. Proto je Hunové nazývali befulci, že v bitvě před nimi bojovali ve dvojitém šiku. Hunové u Slovanů každoročně přezimovali a do lože si brali jejich ženy a dcery. Vedle dalších příkoří jim Slované rovněž museli platit tribut. Synové, které Hunům porodili ženy Venedů, tento útlak a špatnost už dál nechtěli snášet, odmítali hunské panování a, jak jsem již zmínil výše, začali se bouřit. Když venedští bojovníci vyrazili do boje proti Hunům, tu se k nim i se svou družinou přidal kupec Sámo, kterého jsem rovněž zmínil výše. Byl jim v tom boji podivuhodně ku prospěchu a meče Venedů zhubily nadmíru velký počet nepřátel. Když si Venedi uvědomili, nakolik jim je Sámo užitečný, zvolili si ho za krále a on jim pak po třicet pět let šťastně panoval. Za jeho vlády svedli Venedi s Huny řadu bitev a díky jeho schopnostem v nich pokaždé zvítězili. Sámo měl dvanáct manželek z kmene Venedů a ty mu daly dvaadvacet synů a patnáct dcer.
V tom roce [631/632] Slované neboli Venedové, jak se sami nazývají, zabili s oloupili v Sámově království franské kupce s hojným doprovodem. A tak započal spor mezi Dagobertem a Sámem, králem Slovanů. Dagobert vypravil k Sámovi vyslance Sichara s žádostí, ať zjedná spravedlnost ohledně kupců, kteří byli v jeho zemi zabiti, i jim odcizeného majetku. Sámo se nechtěl se Sicharem setkat a nepřijal ho. Avšak Sichar se přestrojil do slovanského šatu, a tak se mu podařilo i s doprovodem proniknout k Sámovi. I přednesl mu vše, co měl uloženo. Avšak, jak už to bývá u pohanů a zpupných ničemníků, Sámo nic z toho, co jeho lidé spáchali, nenapravil. Pouze vyjádřil záměr zahájit vyšetřování, aby mohla být v tomto případě, stejně jako v dalších, které mezitím vyvstaly, na obou stranách naplněna spravedlnost. Vyslanec Sichar pošetile užil vůči Sámovi nevhodná slova a hrozby, které neměl uloženy: Prohlásil, že Sámo a jeho lid jsou jeho králi Dagobertovi povinni službou. Uražený Sámo mu odvětil: "Naše země patří Dagobertovi, stejně jako my, avšak pouze v případě, že s námi bude jednat přátelsky." Sichar na to pravil: Není možné, aby křesťané a služebníci Boží uzavírali přátelství se psy." "Tedy," odpověděl mu Sámo, "jste-li vy služebníci Boží, jsme my Jeho psi, a vzhledem k tomu, že Jej neustále urážíte, máme právo roztrhat vás na kusy." Nato Sichara vykázali ze Sámova dvora. Když toto oznámili Dagobertovi, přikázal rozhodně vypravit vojsko z celého austrasijského království proti Sámovi a Venedům. Proti Venedům byly vyslány tři voje a také Langobardi pomohli Dagobertovi tím, že nepřátelsky zaútočili na země Slovanů. Ti museli být k obraně připraveni na několika místech a vojsko Alamanů v čele s vévodou Chrodobertem nad nimi zvítězilo na místě, kde na jejich území vstoupilo. Také Langobardi zvítězili a podobně jako Alamani zajali velké množství Slovanů. Austrasijci obklíčili pevnost Wogastisburg, kde se opevnila většina nejsveřepějších Slovanů, a ve tři dny trvající bitvě jich byla spousta porubána a zbytek zahnán na útěk. Austrasijci se tedy obrátili k domovu a při tom útěku nechali na místě všechny stany a výzbroj. Poté Venedi mnohokrát vpadli do Durynska a dalších krajů franské říše a zpustošili je. Navíc se Dervan, vévoda kmene Srbůlidu slovanského původu, dlouho podřízenému Frankům, i se svým lidem poddal Sámovi. Toto vítězství, jehož Venedi dosáhli proti Frankům, nezpůsobila jen odvaha Slovanů, ale stejně i tak i oslabená morálka Austrasijských, kteří měli pocit, že u Dagoberta upadli v nemilost a že je ožebračuje.
V desátém roce Dagobertovy vlády [632/633] bylo králi oznámeno, že do Durynska vpadly šiky Venedů. Král sebral vojsko z austrasijského království, z města Mety, a přešel přes Ardeny. Pak dorazil i s vojskem k Mohuči a chystal se překročit Rýn. S sebou měl družinu vybraných bojovníků z Neustrie a Burgundska, vedenou jejich vévody a hrabaty. Sasové vypravili k Dagobertovi posly s žádostí, aby jim odpustil tribut, který měli platit do jeho pokladnice. A horlivě a statečně přitom slibovali, že se postaví Venedům a že budou strážit tuto část franské hranice. Dagobert na radu Neustrijských s těmito návrhy souhlasil a saští vyslanci přísahali, jak bylo jejich zvykem, na zbraně nakupené na hromadu ve jménu všech Sasů. Tento slib však měl jen malý výsledek. Nicméně Dagobert Sasům odpustil tribut, který mu dlužili - od doby prvního Chlothara totiž každoročně odevzdávali pět set krav, od čehož Dagobert ustoupil.
V jedenáctém roce Dagobertovy vlády [633/634] Venedové na Sámův příkaz zprudka zaútočili a opakovaně překročili hranice. Zpustošili franské království a vpadli do Durynska a ostatních krajů. Dagobert přišel do města Mety a tam na radu svých biskupů a velmožů a se souhlasem všech mocných mužů svého království dosadil na austrasijský trůn svého syna Sigiberta a dovolil mu, aby si Mety zvolil za sídelní město. Biskup Kunibert Kolínský a vévoda Adalgisel byli vybráni, aby spravovali dvůr a království. Tím, že svému synovi dal dostatečný majetek, poskytl mu Dagobert vše, co si jeho postavení žádalo, a potvrdil darování konkrétními listinami. Poté prý Austrasijští statečně bránili své hranice a franské království proti Venedům.