Je zajímavé sledovat, jak doopravdy "staré" nebo lépe řečeno spíše mladé jsou ve skutečnosti české pověsti, které známe z Jiráska jako "Staré". Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjely od nejstarších písemných pramenů, kde jsou poprvé zachyceny, do současné podoby -- víceméně tedy do té podoby, jak je všichni známe víceméně práve pouze z Jiráska.
Velkou část legend poprvé písemně zapsal právě děkan pražské kapituly Kosmas (kol. 1045 - 1125) v první knize své Kroniky české (1120 - 1125). Výjimkou je o více než století starší legenda tak řečeného Kristiána (992 - 994), která zachycuje prapůvodní, velice prostou a stručnou pověst o Libuši a Přemyslovi.
Od Kristiána a Kosmy přebírá pověsti Hájek z Libočan do své kroniky - a také je typicky renesančně rozvíjí, okrášluje a barvitě rozhojňuje.
V dalším kroku se objevují (na počátku devatenáctého století) Hankovy podvrhy, známé jako Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský. Hankou je "dílo zkázy" dovršeno. Další autoři se chytli velkolepého obrazu velikosti pohanské české mytologie a stvořili obraz, který přebírají další generace autorů, konče Jiráskovými "Starými pověstmi českými".
Srovnejme si pár ukázek ze starých písemných pramenů s Jiráskem, abychom
si sami mohli učinit představu o tom, co jsme se vlastně léta učívali my
i mnohé generace studentů před námi, na hodinách dějepisu.