Začátky kláštera St. Gallen (Sv. Havel) jsou spojeny s osobou irského mnicha Gallena, který roku 610 přišel do údolí Steinachu s mnichem Kolumbanem. Kolumbanus pokračoval v cestě, ale Gallen onemocněl a musel zůstat na místě.
O dva roky později, v r. 612, založil Gallen v Arbovském lese poustevnu a záhy kolem sebe soustředil skupinu mladých mužů, kteří jej byli připraveni následovat. Z této poustevny postupně vznikl klášter a opatství.
Nejstarší životopisy mnicha Gallena pocházejí z doby několika desítek let po jeho smrti.
V roce 719 Otmar, vzdělaný Aleman vychovaný v románském Churu, založil nad Gallenovým hrobem klášter se společným životem, který v roce 747 z popudu Karlomana a Pipina přijal benediktinskou řeholi. Už od samého počátku dokládají zcela unikátně zachovalé listiny a dokumenty donace majetku, v té době samozřejmě téměř výhradně v podobě pozemků.
Velice záhy vypukly spory mezi klášterem a světskou mocí, které vyvrcholily zatčením Otmara, jeho uvězněním a posléze vypuzením ze země. Mnich Otmar zemřel ve vyhnanství na rýnském ostrově Werdu 16. listopadu 759.
Poměrně rychle vznikly spory s Kostnicí, pod jejíž pravomoc, konkrétně pod pravomoc kostnického biskupa, klášter spadal. Příčinou vzniku sporů byl majetek. Z důvodu rozsáhlé vlny donací totiž nastala situace, kdy podřízený klášter spravoval rozsáhlejší pozemkový majetek než nadřízené biskupství.
Výsledkem těchto sporů bylo úplné osamostatnění opatství St. Gallen zpod kostnické správy (r. 818) a velký rozkvět kláštera, který vrcholil v IX. a X. století.
Z roku 825 pochází první zachovaný ideální plán kláštera. Ten mimo jiné ukazuje i existenci dvou škol, tak zvané školy vnitřní a vnější. Život v nich popisuje dosti podrobně kromě řady zachovaných listin či spisů k sedmero svobodným uměním také rukopis Casus Sancti Galli od Ekkeharta IV. Na základě těchto písemných památek lze říci, že vnitřní škola se zaměřovala především na výchovu mnichů, zatímco vnější škola si kladla za cíl výchovu šlechtických synů. Školy měly na tehdejší dobu jistě výtečnou úroveň, mezi učiteli figurovaly tak výrazné osobnosti tehdejší intelektuální elity jako napřklad Iso, irský mnich Marcellus, Ratpert, Tuotilo, Gerald, Notker zvaný Němec a jiní. Mezi žáky bychom pak našli třeba biskupa Ulricha z Augsburgu.