Knižní malba

Předzvěstí knižní malby, které dosáhlo v St. Gallen významného přínosu, byla skupina písařů, která se přibližně r. 770 zformovala kolem Winithora, později Wolfcoze. Největší rozkvět knižní malby v St. Gallen pak spadá do IX. a X. století.

Knihy, pod vlivem merovejské tradice, mají zpočátku jen málo ozdob; ty tvoří vlastně jen dost skromné iniciály. Postupně bohatství narůstá, vznikají i perokresby. Ve druhé pol. IX. stol. dosahují formy iniciál velkého bohatství. Dokumentují to rukopisy, které jsou dnes nejenom v St. Gallen, ale i v Ženevě a jinde.

Folchartův žaltář

- tento rukopis lze datovat přibližně do let 872 - 883. Datuje se podle toho, že v době jeho vzniku vládl opat Hartmut. Pergamen tohoto rukopisu nebyl, jak bylo tehdy zvykem, ponořen do purpurové lázně, ale plochy pro psaní byly pomalovány náhradním purpurem. Žaltář je proslulý celostránkově nádherně zdobenými dvoustranami.

Zlatý žaltář

- z období kol. r. 900. Obsahuje obrazovou řadu, kterou lze rozluštit jen s pomocí cyklického chápání obrazů. Žaltář představuje vrchol knižního umění; za opata Salomona III. (890 - 919).

Evangelium longum

-kol. r. 895. Obsahuje veškerá čtení z evangelia pro celý církevní rok.

Ženevský epistolář

- X. stol.

Grundisin evangeliář

- objednavatelem tohoto díla byla žena jménem Gundis (= Kunegundis = Kunhuta). Kniha obsahuje zlaté a stříbrné iniciály, vyskytují se rostlinné a zvířecí motivy.

Již před rok 900 lze doložit vysokou úroveň perokresby v iluminacích knih o astrologii (Aratovy spisy Aratea, Prudentiovy Psychomachia.

• Kol. r. 1000 - Hartkerův antifonář zdobený jemnou perokresbou.
• kol. r. 1050 - mniši si pořídili pro bohoslužebné účely řadu krásně iluminovaných graduálů a sakramentářů.

Obzvlášť cenné rukopisy bývaly vkládány do vazeb s deskami z vyřezávané slonoviny. V Staint Gallen jsou rukopisy tohoto typu z VI. ÷ IX. stol. především Evangelium longum. Pro toto evangelium vytvořil univerzálně vzdělaný mnich Tuotilo světoznámé reliéfy ve slonovině. Pravděpodobně se podílel i na Zlatém žaltáři (viz. výše).

Dále se nacházejí v St. Gallen i staroněmecké texty. Ty jsou však uloženy v St. Gallen až sekundárně.

Staroněmčinu je třeba chápat v souvislosti s latinou - viz. například Notkerovy překlady z latiny do staroněmčiny.