V St. Gallen nevznikaly jenom opisy, ale také původní díla. Pro liturgické účely měla význam především díla básnická: stropy, hymny a sekvence.
Četné doklady lze ovšem jenom těžko řadit do jednoho žánru, např. Ekkehart IV. napsal Liber benedictinum jenom jako stylistické cvičení.
Oblíbené byly i hagiografie, především životy sv. Havla a Otmara (zde je zjištěn i podíl mnichů z Reichenau) a především příběhy z kláštera od počátků až do konce středověku - to jsou právě ty již výše zmiňované Casus Sancti Galli, na nichž se mj. podíleli Ratpert, Ekkehart IV., Konrád z Pfäfers, poté řada anonymních autorů a posléze Christian Kuchimaistr.
Překlady žaltáře i pozdně antických autorů (Boethius De consolatione Philosophiae, Martianus Capella De nuptiis Philologiae et Mercurii, Boethiem do lat. přeložený Aristoteles Categoriae, De interpretatione) do němčiny sloužily k tomu, aby studenti měli snazší přístup k původně latinským textům. Těmito překlady také Notker založil staroněmecký vědecký jazyk.