Výbuch novy patří mezi jeden z jevů na obloze, který dokáže překvapit nejednoho astronoma. Nejcennější exempláře jsou takové, pro něž existují delší dobu trvající pozorování před výbuchem i po výbuchu. Takové dva systémy studoval v článku publikovaném v Astronomical Journal Vojtěch Šimon ze Stelárního oddělení ASU.
Novy tvoří jednu z významných skupin v třídě kataklyzmických proměnných. Kataklyzmické proměnné jsou systémy tvořené dvěma hvězdami, kde jedna si již prošla značnou částí svého života a dostala se do degenerovaného stavu, v našem případě jde o bílého trpaslíka. Druhou složkou je pak hvězda v pokročilém stádiu vývoje, která zcela vyplnila prostor, který jí přidělily gravitační zákony v tomto těsném dvojhvězdném systému. Látka z této hvězdy, tzv. dárce (donora), tedy přetéká směrem ke kompaktní složce. Kolem bílého trpaslíka se vytváří akreční disk, případně, má-li bílý trpaslík silné magnetické pole, přetéká látka podél indukčních čar tohoto pole na povrch objektu.
Obrázek v záhlaví: Dlouhodobá světelná křivka CT Ser (nahoře) a V446 Her (dole), do níž byla spojena data z různých databází. Kroužky ukazují detekci objektu v archívu fotografických desek DASCH, zatímco horní limit jasnosti hvězdy je vyznačen žlutými vodorovnými čárkami. Zobrazena jsou i pozorování z jiných projektů.
- převzato: Na čem pracujeme: Aktivita CT Serpentis a V446 Herculis před a po výbuchu novy (M. Švanda, web ASU)
- V. Šimon, Relation between Long-term Activity and Luminosity of the Pre- and Post-novae CT Ser and V446 Her, Astrophysical Journal 165 (2023) id. 102
- Kontakt: RNDr. Vojtěch Šimon, Ph.D., simon@asu.cas.cz
