Dlouhodobá astronomická pozorování přinášejí unikátní údaje pro studium zajímavých hvězdných systémů. Kataklyzmické proměnné představují fascinující kategorii objektů. V těchto těsných systémech proudí hmota z jedné hvězdy – obvykle vyvinuté chladné hvězdy – na druhou složku, kterou bývá bílý trpaslík. Oběžná dráha je typicky několik hodin. U většiny takových systémů se vytváří z proudící hmoty kolem tohoto trpaslíka akreční disk, ale existuje zvláštní podtřída, kde k tomu nedojde: tzv. polary. Nová studie porovnává dva konkrétní polary – BY Camelopardalis a AR Ursae Majoris – a ukazuje, že přestože patří do stejné kategorie, jejich dlouhodobé chování se zásadně liší.
V polarech má bílý trpaslík tak silné magnetické pole, že proudící hmota je přímo naváděna na jeho magnetické póly a dopadá v jejich blízkosti. Tímto mechanismem vzniká charakteristické záření, které lze pozorovat ve viditelné i rentgenové oblasti, a také výrazná proměnnost jasnosti na různých časových škálách. Polary mohou přecházet mezi tzv. klidnými a aktivními stavy, přičemž se jejich jasnost dramaticky mění. Délka trvání tohoto stavu může často nabývat hodnot od dní do měsíců.
Polary jsou navíc objekty, které umožňují testovat fyziku akrece hmoty v extrémních podmínkách, kde magnetické síly soupeří s gravitačním spadem této hmoty. Kromě toho představují laboratorní příklady hvězdné aktivity: tok hmoty závisí nejen na vlastnostech bílého trpaslíka, ale také na magnetické činnosti druhé, dárcovské složky, která může být poseta hvězdnými skvrnami ovlivňujícími proudění hmoty. Právě proto se studium polarů často zaměřuje na otázku, proč u některých systémů převažuje dlouhé období vysoké aktivity, zatímco jiné tráví většinu času v utlumeném, tzv. nízkém stavu.
Článek Vojtěcha Šimona ze Stelárního oddělení ASU se soustředí na dva konkrétní polary: BY Camelopardalis (BY Cam) a AR Ursae Majoris (AR UMa). Oba objekty patří do téže kategorie, avšak vykazují zcela odlišné dlouhodobé projevy aktivity. Autor využil rozsáhlá data z moderních přehlídkových projektů (Zwicky Transient Facility, Catalina Real-time Transient Survey) i z historických fotografických archivů (digitalizované fotografické desky DASCH). Tím získal časové řady pokrývající desítky let a mohl podrobit světelné křivky podrobné analýze. Výsledkem je detailní srovnání, které přináší nové poznatky o tom, jak proměnlivá a rozmanitá může být akrece hmoty v magnetických kataklyzmických proměnných.
pokračování: web ASU
Popis obrázku: Polar na ilustraci vytvořené generativní umělou inteligencí na základě údajů z článku. Vytvořeno pomocí OpenAI DALL-E.
Další informace
- převzato: Na čem pracujeme: Odlišné chování polarů BY Cam a AR UMa (M. Švanda, web ASU)
- citace: V. Šimon, The discrepant long-term activities of the polars BY Camelopardalis and AR Ursae Majoris, New Astronomy 118 (2025) id.10375
- kontakt: RNDr. Vojtěch Šimon, Ph.D., simon@asu.cas.cz
