Dvojhvězdnost horké eruptivní hvězdy

Jedním z vedlejších objevů družicových hledačů exoplanet bylo odhalení velmi mohutných erupcí u hvězd podobných Slunci. A vlastně i u hvězd mnohem teplejších než je Slunce, u nichž se takové jevy neočekávaly. Olga Maryeva a Petr Neméth ze Stelárního oddělení ASU a kol. se věnovali monitoringu hvězdy HD 36030 s cílem odhalit původ u ní pozorovaných erupcí.

Vysokokadenční fotometrie prováděná družicovými hledači exoplanet, jako byla např. družice Kepler, v současnosti je družice TESS a v blízké budoucnosti bude PLATO, se ukázala velmi efektivním nástrojem pro objevování náhlých krátce trvajících zjasnění u hvězd slunečního typu. Ne že by nikdo nečekal, že hvězdy podobné Slunci nebudou mít podobné erupce, jaké registrujeme na Slunci již po desetiletí. Avšak výskyt záblesků, které o mnoho řádů předčily ty nejsilnější erupce na Slunci, byl velkým překvapením. Vžil se pro ně termín „supererupce“. Dalším překvapením pak bylo zjištění, že tyto erupce je možné pozorovat nejen u hvězd slunečního typu, ale také u hvězd výrazně teplejších. A zde nastává problém: zatímco chladné hvězdy vlastní mohutné podpovrchové konvektivní zóny, v nichž se turbulencí generují silná lokalizovaná magnetická pole, která jsou s erupcemi spojována, horké hvězdy takové konvektivní zóny nemají. Naopak, jejich podpovrchové vrstvy jsou až překvapivě stabilní, takže o procesu dynama zde nemůže být řeč. Některé modely sice připouštějí existenci tenkých povrchových konvektivních slupiček u hvězd spektrálního typu A, i tak byly zaznamenány erupce u ještě teplejších hvězd, u spektrálních typů B. Zde už možný mechanismus není jasný vůbec.

Pokračování na webu ASU

Další informace

Related Posts