Pozdní vývojové fáze hmotných hvězd obestírá celá řada nevyřešených nejasností. Pozorování těchto hvězd často nesouzní s teoretickými modely, což komplikuje stanovení jejich parametrů a pozice na vývojovém diagramu. Julieta Sánchez Arias se v představované práci, která je první z řady publikací na toto téma, zabývala zevrubnou analýzou třech nadobřích hvězd.
Velmi hmotné hvězdy jsou v centru zájmu astrofyziků nejen kvůli jejich vzácnosti, ale především proto, že jsou nesmírně důležitými složkami hvězdné populace. Kvůli svému rychlému vývoji a spektakulárním koncům jsou klíčovými faktory pro obohacování mezihvězdného prostředí o těžší prvky, tvorbu dalších generací hvězd a celkový vývoj galaxií. Jejich fyzikální popis je ovšem poněkud komplikovanější, neboť tato pozdní stádia vývoje hmotných hvězd jsou spojena s celou řadou dynamických procesů. S překotnou konvekcí v rozepnutých obálkách, s pulsacemi, s výskytem obecně těžko popsatelného hvězdného větru. Všechny tyto jevy jsou popsány jen s omezenou přesností.
V důsledku těchto i jiných neznalostí je pak obtížné určit základní parametry takových hvězd, jako je hmotnost, rozměry, nebo chemické složení. Dokonce i malé nepřesnosti mohou vést k velkým nejistotám ve vývojových modelech. I přes úsilí výzkumných týmů se spolehlivost analýz zatím nedostatečně zlepšila. Velmi hmotné hvězdy v této fázi vývoje mohou opakovaně procházet stádiem modrého nadobra (což je termín popisující pozorované vlastnosti) a na první pohled není jasné, zda jde o hvězdu před stádiem rudého obra, o hvězdu po průchodu posloupností rudých obrů, při nichž ztratila chladné obálky a jeví se zdánlivě modřejší, nebo zda jde o hvězdu, která spolkla svého méně hmotného průvodce a na jeho úkor se zdánlivě omladila.
Tým kolem Juliety Sánchez Arias zahájil systematický výzkum modrých nadobrů s cílem získat více informací o jejich vývojovém stádiu. Tento rozsáhlý projekt vychází jednak z pořízení nových spektroskopických dat s vysokým rozlišením, s využitím archivních pozorování, ale současně v kooperaci s modelováním vlastností těchto hvězd s pomocí nejmodernějších počítačových modelů. Představovaná práce je první z předpokládané série, která na případě tří exemplářů odhaluje používanou metodologii.
Pokračování na webu ASU
Popis obrázku: Adhara (ε CMa) je dvojhvězdou nacházející se ve vzdálenosti asi 430 světelných let. Primární složka (modrý nadobr) je nejjasnějším zdrojem na obloze v extrémní ultrafialové oblasti spektra a nejsilnějším ionizujícím zdrojem vodíku ve slunečním okolí. Před 4,7 miliony lety byla Adhara nejjasnější hvězdou na obloze. (cc) Pablo Carlos Budassi, velikostní srovnání se Sluncem přidala Julieta Sánchez Arias.
Další informace
- Zdroj: Na čem pracujeme: Nejasnosti kolem vývojového stavu modrých nadobrů, M. Švanda (web ASU)
- J. Sánchez Arias, P. Németh a kol., Unveiling the evolutionary state of three B supergiant stars: PU Gem, ε CMa and η CMa, Galaxies v tisku, preprint arXiv:2308.12745
- Kontakt: Dr. Julieta P. Sánchez Arias, julieta.sanchez@asu.cas.cz
