Počty objevených extrasolárních planet již dávno přesáhly hodnotu pěti tisíc, v 905 případech byly objeveny celé planetární systémy. Jen velmi malé množství z nich ale vykazuje koplanární orbity a ještě menší počet pak orbity nejen v téměř jedné rovině, ale navíc vzájemně gravitačně svázané tzv. rezonancemi. Systém HD 110067 je dost možná jedním z nich. Prvotní indikátor přináší práce, jejímž hlavním autorem byl Jiří Žák.
Naše Sluneční soustava je mezi známými planetárními systémy poněkud ojedinělá. Obsahuje osm velkých planet, které okolo Slunce obíhají po drahách, které jsou vůči sobě velmi málo skloněny. Tyto dráhy jsou navíc téměř kolmé k rotační ose Slunce. Sluneční soustava je tedy z hlediska planetárních oběžnic pěkně zarovnaná, koplanární. Takových systémů není známo mnoho. Dalším takovým byl systém TRAPPIST-1 objevený v roce 2016, který byl velmi široce diskutován i v médiích. Kromě toho, že zde planety obíhají téměř ve stejné rovině, ještě navíc jsou jejich oběžné doby v poměrech vyjádřitelných malými celými čísly, tedy planety jsou v tzv. rezonancích. Planety se vzájemně gravitačně synchronizují, což může systém dlouhodobě velmi účinně stabilizovat. Systémy v rezonanci jsou mimořádně zajímavé, protože představují důležité kameny ve skládačce procesů formace a vývoje planetárních systémů.
Dalším takovým systémem je HD 110067, kde se nachází šest mini-neptunů na rezonančních orbitálních drahách. Tyto planety se nacházejí v tzv. rezonančním řetězci, kde každá planeta ovlivňuje orbitální pohyb své sousední planety. Tento fenomén je klíčový pro pochopení formace planetárních systémů, protože naznačuje, že planety se pravděpodobně formovaly v různých vzdálenostech od své mateřské hvězdy a postupně migrovaly do svých současných poloh.
Další informace
- J. Žák a kol., HD110067c has an aligned orbit: Measuring the Rossiter-McLaughlin effect inside a resonant multiplanetary system with ESPRESSO, Astronomy & Astrophysics v tisku, preprint arXiv:2405.12409
- kontakt: Mgr. Jiří Žák, jiri.zak@eso.org
