Perkův dvoumetrový dalekohled v Ondřejově zahájil vědecká pozorování v roce 1967, kdy byl slavnostně uveden do provozu u příležitosti konání 13. kongresu Mezinárodní astronomické unie (IAU) v Praze. Stavba kopule byla zahájena v roce 1963.
Stavba samotného teleskopu začala v závodech Zeiss Jena v lednu 1966 a zástupci Astronomického ústavu ho oficiálně převzali v říjnu téhož roku. Následně byl dalekohled opět rozložen a po částech převezen do Ondřejova, kde byl znovu sestaven. Práce byly dokončeny v únoru 1967 a první světlo přístrojem prošlo 8. března 1967. Oficiálně byl dalekohled uveden do provozu 23. srpna 1967 během 13. kongresu Mezinárodní astronomické unie. První spektrum bylo přístrojem pořízeno 13. října 1967.
Od počátku byl přístroj převážně využíván pro spektroskopické účely. Nejprve byla spektra exponována na fotografické skleněné desky, od roku 1992 jsou využívány elektronické detektory. Mezi lety 1992 a 2000 to byl Reticon, od roku 2000 pak detektory CCD.
Podrobně je historie Perkova dalekohledu zpracována na stránkách Historie stelárního oddělení a 2m dalekohledu v Ondřejově. Autorem přehledu je Miroslav Šlechta. Upozorňujeme, že se jedná o pracovní text, který je průběžně doplňován.
Technické vylepšení dalekohledu
V minulosti dalekohled úspěšně prošel dvěma zásadními vylepšeními. V roce 2007 byla provedena modernizace řídící elektroniky přístroje. Nahrazeny byly senzory polohy a řídící software. Původní elektronika, která byla ‘unikátní’ (vyvinutá pro potřeby tohoto konkrétního přístroje) a tedy obtíženě modernizovatelná, byla nahrazena standardními komerčními technologiemi. V roce 2009 byla nově pokovena všechna zrcadla dalekohledu, což značně zlepšilo výkon teleskopu.
Nejvýznamnější a principiálním vylepšením za posledních několik desetiletí dalekohled prošel v roce 2019. Optická konfigurace byla kompletně změněna, což přineslo zvýšení efektivity optického systému. V minulosti se světlo dopravovalo do spektrografů umístěných v coudé ohnisku systémem zrcadel. Odrazné plochy však postupně degradují, což vede k exponenciálnímu poklesu celkové účinnosti. Hlavním vylepšením bylo umístění optických vláken vedoucích z primárního ohniska do místnosti coudé ohniska pod dalekohledem, kde jsou umístěny spektrografy. Současný teleskop tak využívá pouze jednu odraznou plochu (primární zrcadlo o průměru 2 m) místo čtyř zrcadel v minulosti. Díky tomuto vylepšení bylo dosaženo vyšší efektivity pozorování a je také možné pozorovat slabší zdroje. Rozšířila se také škála pozorovacích programů, které je možné s upraveným přístrojem realizovat. Modernizace otevřela českým astronomům nové možnosti, opět dostali do rukou přístroj, který obstojí v mezinárodním srovnání.
Poslední rekonstrukci Perkova dalekohledu se podrobně věnuje Miroslav Šlechta v článku Modernizace 2m Perkova dalekohledu v Ondřejově, který byl publikován v časopise Astropis (ročník: 2020, číslo: 3, str.: 12–15).